Karel Knap

S kumpánem Františkem Musilem v povznesené náladě projel na kole přízemím pardubického obchoďáku. 

V návalu vzteku zahodil v jihlavské kabině dres Dukly do odpadkového koše. 

Pod vlivem pocitu křivdy chytil pod krkem buffalského reportéra a utrhl mu z košile pár knoflíčků.

Největší aféru však Dominik Hašek způsobil v květnu 2003 při zápase extraligy v in-line hokeji. Stačilo pár dní, aby se z národního hrdiny, který se nejvíc zasloužil o český triumf v Naganu, rázem stal naprostý darebák.

V Pardubicích se nechal vyprovokovat a hrubě zbil protivníka Martina Šílu. Čelil kritice veřejnosti, že se pak vyhýbal omluvě nebo aspoň podrobnějšímu vysvětlení incidentu.

Dnes o svém zkratu říká: „Moje reakce tenkrát byla neomluvitelná. Mrzí mě to. Nechci, aby můj výrok vyzněl tak, že jsem něco podobného udělal JEN JEDNOU, poučil se a už se to neopakovalo. Ne, už JEDNOU je úplně špatně.“

Snad odjakživa býval svéráz. Neměli to s ním snadné trenéři ani spoluhráči, kteří se třeba v osmdesátých letech v pardubické Tesle divili, když se zatvrzele odmítal zapojit do tehdy běžného prodávání výsledků utkání za úplatu.

Kouč Zdeněk Uher jednou vyprávěl, jak se brankář o přestávce ligového mače ládoval loveckým salámem. „Projeli jsme v Trenčíně první třetinu, tak jsem na mužstvo trochu spustil,“ líčil. „Najednou koukám na Dominika. Seděl, loupal si nožem salám, krájel si ho a ujídal. Něco si při tom broukal. Nechal jsem ho, vždycky měl svůj svět.“

Hašek obtížně přemáhal neodbytné nutkání zmáčknout všemožná tlačítka a čudlíky, z čehož vyplynul požární poplach v hotelu v Regině při Kanadském poháru 1987. Proslul jako šetřílek, který v Buffalu cestou na stadion raději kličkoval po vedlejších silnicích, aby nemusel platit mýto na dálnici.

Jako každý génius a revolucionář byl tak trochu svůj. A že svého času s pořádky v hokejové branži mocně zacloumal! Nejprve zářil v tehdy velmi kvalitní československé lize, pak na mezinárodní scéně. A přestože se do zámoří, které se na Evropany dívalo s arogancí a nedůvěrou, vydal až v pětadvaceti, podrobil si National Hockey League neskutečným způsobem.

Jako Dominator.

Kromě fantastických výkonů, úžasných vítězství a spousty individuálních cen ovšem do jeho životopisu patří také všemožné maléry.

Coby neskonale zachovalý šedesátník, který se svou současnou partnerkou Lenkou po nyní tříletém Honzíkovi čeká dalšího potomka, se za nimi v Kontextu Bez frází ohlíží s odstupem a nadhledem. Některé vlastně ani nepovažuje za aféry, jiné vzal jako životní lekce, po nichž se změnil k lepšímu: „Stoprocentně jsem i díky nim o něco moudřejší.“