Adam Kubík

Pamatujete? Jarda Jágr po konci v Calgary poprvé nastoupil za Kladno v první lize proti Benátkám, kde se ještě po čtyřech letech bez hokeje vrátil na led rozloučit se s kariérou Petr Nedvěd. Vybavíte si tenhle výjimečný zápas z února 2018?

Já třeba ne.

A to jsem ho hrál a dal jsem v něm dva góly a na dva přihrál.

Vůbec si nepamatuju, co se dělo. Byl jsem v takové euforii, v takovém transu, že až když jsem pak viděl na videu některé situace a s odstupem se zamyslel, začal jsem si teprve vybavovat určité detaily toho večera. Byli jsme furt na puku. Já, Jarda a Patrik Machač jsme neustále hráli v útočném pásmu Benátek, měli jsme hodně šancí a góly, co jsme dali, byly parádní.

No prostě pecka zážitek, co vám budu povídat.

Jarda s námi sice už pár dnů předtím trénoval, ale ne v lajnách. Až když pak oznámil, že půjde hrát, kouknul jsem po tréninku na tabuli, kam trenéři píšou sestavu. Uviděl jsem tam vedle sebe dvě povědomá jména.

Jágr. Kubík.

Jen jsem se zase rychle otočil a šel si sednout, jako by nic. Abych moc nezíral a nebyl jsem terčem srandiček. Kluci to ale samozřejmě nemohli nechat jen tak, hned mi začali říkat „Baby Jags“. S tím se počítá.

Člověk si říká, že bude brát normálně, když hraje s jedním z nejlepších hokejistů všech dob, ale nedá mu to. Při rozbruslení na Jardu kouká, sleduje, jak bruslí. A není sám… Už v šatně jsem si všimnul srandovní věci. Jarda seděl v čele a já se rozhlédnul po ostatních. Každý, jeden jako druhý nenápadně sledovali, co dělá. Jak se připravuje na zápas.

Pak zjistíte, že je to normální člověk. Normální spoluhráč. Tak jsem ho i bral, když jsme stoupli na úvodní buly. Jen mi hodně radil, co mám v jaké situaci dělat. Říkal mi: „Ťukni si to o mě, já už toho moc nenabruslím." Já ho nejdřív moc nehledal, nechtěl jsem být ten, kdo od sebe hned bude odhazovat puk, aby nahrál Jágrovi. Když mi ale Jarda tohle pověděl, začal jsem mu přihrávat a opravdu jsem od něj puk zase rychle dostal zpátky do jízdy. Ten zápas to byla vážně paráda.

No a když to tam ještě napadalo, svezl jsem se na tom všem. Mluvil jsem do televize, dával rozhovory do novin, na weby. Přitom jsem pořád netušil, kde to vlastně jsem.

A to mi ještě až později zase došlo, že já přece vůbec neměl hrát hokej.