Alžběta Dufková

Kdo jsem?

Už v tom někdy sama nemám jasno. Bohužel.

Podle výsledků a statistik jsem aktuálně nejlepší česká akvabela. Trojnásobná účastnice olympiády, která má ambice jet v roce 2021 i na další hry do Tokia a podat tam co nejlepší výkon. Tak by to přece měl mít hozené každý vrcholový sportovec.

Poslední dobou ale bývám některými označována jinak. Jako potížista, který všechno komplikuje.

Komu? Svým nejbližším kolegům – trenérkám, závodnicím. Těm, s jejichž pomocí jsem se dostala na současnou úroveň a s nimiž jsem si dlouho pomáhala. Přála bych si, aby to tak bylo i nadále, jenže realita je úplně odlišná.

Místo abych se soustředila na to, jak mít co nejlepší výsledky, řeším už pár let spíš to, kde, jak, s kým, za co a jestli vůbec budu trénovat a závodit.

Mým cílem nikdy nebylo se do ostatních navážet. Jsem naopak sportovec, který má rád zdravou konkurenci, kdy každý může na základě předchozí práce ukázat, co umí. Jenže to, co zažívám, z mého pohledu není fér. Děje se to dlouho, nakupilo se to a cítím, že to začíná nepřiměřeně, a hlavně destruktivně, zasahovat do mého osobního života, do mé kariéry i do prostředí celého synchronizovaného plavání.

To, v čem aktuálně žiju, je permanentní dusno.

Cokoliv udělám, má u vedení mé disciplíny, které sídlí především v Brně, špatnou odezvu. Je to osobní. Ironické poznámky, pomluvy, zastrašování, disciplinární řízení.

Mrzí mě to. Byla bych ráda, aby to bylo jinak.

Tuhle zpověď nezveřejňuju proto, abych někomu ublížila tak, jak v posledních letech pár lidí ublížilo mně. Nikdy jsem to neměla v úmyslu. Naopak velmi silně vnímám, že zákeřnost a manipulace nejsou způsoby, jak řešit neshody a konflikty. Dělám to, abych pročistila vzduch a abych ostatním, a zároveň sobě, dala signál, že nejsem to, za co se mě snaží někteří označit.

Nejsem problém.