Ilja Škondrič

Nepiju alkohol, nekouřím, nefetuju, nedělám podvody.

Myslím, že od tohohle základu se v mém životě odvíjí úplně všechno.

Díky tomu mám dojem, že mě ostatní vnímají pozitivně.

Říkají o mně, že jsem kmotr slovenského MMA, a když se nad tím zamyslím, mají pravdu.

Nesnažím se přetahovat s ostatními o to, kdo s tímhle sportem začal jako první, zároveň vím, že jsem u zdroje od úplných začátků. K zápasům v kleci jsem se dostal v roce 2005, kdy jsem viděl turnaje UFC na VHS. Bylo to v době, kdy na Slovensku prakticky nikdo neznal UFC. Teď o tom často vyprávím lidem, kteří nikdy neviděli nic na VHS.

Patřím ještě do skupinky kluků, kteří nezačali s MMA, ale s jeho předchůdcem Vale Tudo. Tenhle styl znamená v překladu „vše dovoleno“. Mohlo se tahat za vlasy, kopat ležícího soupeře do hlavy, zápasy se nepočítaly na kola, ale bojovalo se do chvíle, kdy se někdo vzdal.

Bylo to něco úplně jiného než dnes.

Všechno se změnilo. Prostředí, pravidla, zázemí – i lidi. Zatímco jedni odcházeli a další přicházeli, já zůstal. Ne proto, že bych byl nejlepší, ale proto, že jsem se dokázal vyvíjet stejně jako náš sport.