Ivana Večeřová

Ta otázka od Karla Šípa v jeho televizní show padla zcela logicky. Co budu dělat po kariéře, zajímalo ho. Už proto, že tehdy, krátce před domácím mistrovstvím světa 2010, jsem oznámila konec v reprezentaci. Odehraju šampionát – a dost.

„Půjdu na mateřskou,“ zakončila jsem svůj výčet plánů.

„Ale víte, že to nejde, pokud nemáte dítě?“ reagoval pan Šíp. Publikum i já sama jsme se smáli. V tomhle konverzačním pošťouchnutí, na první pohled myšleném jako legrace, se přitom skrývala obrovská pravda. Životní zkušenost i moudrost člověka, který umí být vtipný, ale zároveň dokáže tnout přesně do živého.

V mém případě jeho reakce vyloženě sedla. Ale to mi došlo až za pár let… Člověk si řekne, že si ještě něco odbyde a pak prostě půjde na mateřskou, jenže život vidí daleko víc dopředu. Moc dobře ví, co nám chce poslat.

Nepřečůráme ho.

Sice si myslíme, že jo, ale naše tělo, v němž se život ukrývá, nám vcelku jednoduše oznámí: „Ne, ty ještě nejsi připravená.“

Jak jsem si později uvědomila, tahle jedna nevinná otázka v zábavném rozhovoru mě spíš měla donutit přemýšlet sama o sobě. O tom, co BUDU DĚLAT. Co bude náplní mého života za pět let? Za deset? Já tenhle problém odstrčila tím, že půjdu na mateřskou, nazdar. Hotovo, seknutý. Realita pak vypadala tak, že jsem se věnovala věcem, které jen měly zaplácnout čas čekání, namísto toho, aby se smysluplně skládaly do obrazu mého života.

A ta úplně nejpodstatnější skutečnost, ta stále scházela.

„Na to potřebujete dítě…“

Potřebuju. A není to samozřejmost, jak jsem si předtím bláhově myslela.

Naplno mi to došlo, když jsem ve dvaatřiceti najednou skončila bez basketu i bez chlapa. A taky znovu o pár let později, když jsem na návštěvě u našich v Šumperku začala silně krvácet. Z nemocnice mě chtěli poslat domů, že tohle se při těhotenství občas stává, ale já je požádala, jestli tam přece jen můžu zůstat.

Po čtyřech dnech se ukázalo, že človíčkovi, jehož jsem v sobě nosila, přestalo bít srdce. Plod odumřel. Šla jsem na sál, aby mě vyčistili. Brali to úplně automaticky, lidská reprodukce je totiž velmi neefektivní, bez porodu skončí dobrá polovina těhotenství. Mnohdy v tak raném stádiu, že o tom ženy ani nevědí.

Od rodičů zpátky do Brna jsem jela dvě a půl hodiny vlakem. Dvě a půl hodiny sama se svými myšlenkami.