Jiří Pecháček

Nemusím ani mluvit. Koně jen podle kroků poznají, že jsem to já, a začnou řehtat. 

Tohle zažívám, když dorazím na trénink do jezdeckého areálu v Poděbradech, který byl, a také pořád je, můj oblíbený. Vždycky přijdu do stájí a cítím, jaké to pro mě má kouzlo.

Kdysi jsem měl i kobylu Pamelu. Vyhrál jsem s ní republiku a náš vztah byl takový, že jsem ani nemusel vědět, kde stojí. Zavolal jsem „Lindo“, protože tak jsme jí říkali, vystrčila hlavu ze stáda a vítala mě.

Tohle je neskutečné. Tohle je opětovaná důvěra v praxi. Tohle je v mých očích jezdectví.

Tak to bylo na začátku padesátých let minulého století, kdy mi ukazoval úplné základy táta, důstojník. A stejné je to i dnes, kdy se mi blíží osmdesátka a učím ostatní, lépe řečeno jen ty, kteří o to mají zájem.

Jsem vyznavačem klasické školy.

Když se rozhodnu mluvit o tom, co si opravdu myslím o spojení člověka a koně, vycházím výhradně z toho, co jsem zažil. Mou cestu rámovalo devatenáct titulů mistra republiky v parkuru, třiapadesát startů v Poháru národů, za což jsem dostal zlatý odznak mezinárodní federace FEI. Byl jsem i na olympiádě v Barceloně 1992, kde jsem se objevil až poté, co kvůli dřívější politické a společenské situaci nevyšel Mnichov 1972 ani Moskva 1980.

V devětačtyřiceti letech...

Není mi vlastní tohle zdůrazňovat, aby to nevypadalo, že se vychloubám. Snažím se spíš moc neukazovat a radši pozoruju dění okolo sebe. Ostatní si kvůli tomu možná myslí, že jsem nafoukaný, ale je to obráceně.

Vybral jsem si, že zůstanu v ústraní. Moje éra je dávno pryč, uvědomuju si to moc dobře.

Moc lidí už moje služby nevyhledává a nejsem dávaný za vzor toho, jak pracovat s koňmi, protože během poslední generace se jezdecký sport změnil vlivem velkých peněz. Já vzešel z úplně jiných podmínek. Kdo přesto přijde, tomu vždycky říkám, že si to nejdůležitější – tedy cit a umění – nemůže koupit, ale musí být trpělivý a obojí si zasloužit. 

Vím, že určitá sorta lidí tuhle pravdu odmítá přijmout.

Nevím ale, jestli je jejich koně poznají jen podle chůze.