Ladislav Šmíd

Otevřel jsem dveře do garáže, na teploměru byly dva stupně, na hodinách sedm ráno a začala moje rutina.

Den co den. Zahřát se, jít na stacionární kolo, splnit posilovací cviky. Minimálně tři hodiny se věnovat svému tělu.

Garáž jsem si provizorně vybavil věcmi, které mi půjčil můj kondiční trenér poté, co v Kanadě zavřeli kvůli pandemii všechny posilovny. Musel jsem se zařídit po svém a vzít za vděk podmínkami, které byly spartánské, ale zároveň dostačující.

Ještě v květnu jsme měli na zahradě pronajatého domu sníh a ta mrazivá rána v přístěnku bez izolace si budu pamatovat hodně dlouho. Bylo to tvrdé. Kvůli všemu výše popsanému i kvůli tomu, že moje tělo bylo po třetí operaci krční páteře zase na nule.

Začínal jsem od začátku, bez svalů, bez kondice. V pětatřiceti letech.

Každý den jsem do té zimy šel a říkal si, jestli to mám ve svém věku zapotřebí. Každý den jsem si odpověděl, že ano, a začal cvičit. Věděl jsem, proč to dělám, a po měsících jasně daného pracovního stereotypu jsem na sebe byl hrdý. Nevynechal jsem, vrátil jsem se zpátky do formy.

Jsem připravený.

Čeká mě moje poslední hokejová sezona v kariéře, ještě jeden rok si budu užívat život, který mám tak rád. Život profesionálního hokejisty, jeho pravidelnost, ale hlavně hru samotnou. Dneska už je pro mě odreagováním, odpočinkem. Krásnou odměnou za každé to mrazivé ráno i jinou dřinu, kterou musím podstoupit.

Vím, jaké to je, o hokej přijít. Už jsem to jednou zažil, už jednou jsem svou kariéru uzavřel. Tehdy na prahu třicítky to bylo nedobrovolně a nemohl jsem se na to nijak připravit. Vlastně od té doby počítám hokejové roky navíc, jsem za ně vděčný a nechci je promarnit. Ztracený čas vám nikdo nevrátí, tak to vnímám.

Ještě mě na ledě uvidí moje děti, ještě si vyslechnu kritiku i rady od svého táty a taky pořád můžu snít svůj sen o tom, že splatím dluh. Podvědomě cítím, že bych měl Liberci vrátit, jak mě pro velký hokej vychoval.

Chtěl bych to svému klubu oplatit hezkým týmovým úspěchem i tím, že tam mladým klukům předám, co jsem se naučil. Mám na to ještě jednu, poslední sezonu.