Lukáš Konečný

Nemít Jarku, byl bych někdo úplně jiný. Asi bych se teď někde uchlastával. Myslím, že tutově.

Uhnal jsem ji hrozně brzo. Hned po prvním setkání na diskotéce Bunkr v Ústí nad Labem. V tu dobu jsem přitom měl dvě holky. Jenže první bydlela hrozně daleko a druhá byla takové mladé trdlo. Jarka o nich věděla, sama v tu dobu taky řešila jiný vztah. Byla z Karlových Varů. Chvíli jsme spolu jen chodili na kafe. První pusa přišla až po pár týdnech. První listopadové pondělí 1997. Bylo mi devatenáct, jí o půl roku víc.

Jako mladej blbeček jsem dělal kraviny, ale jestli mi bylo něco jasný, tak to, že chci co nejdřív založit rodinu. Ideálně s holkou, která to bude cítit podobně jako já. Mít zázemí tak, jak jsem to znal od dětství u nás doma. Ženil jsem se v jednadvaceti. A z mého pohledu to byl ideální tah. Máme spolu tři dcery a koneckonců jsem i já takový puberťák. Čtvrté dítě, se kterým má Jarka svatou trpělivost.

Je zlatá.

Bez ní bych určitě nebyl tak úspěšný. Boxoval bych, ale celá kariéra by se odvíjela jinak. Že bych měl profesionální tituly mistra Evropy a světa? Nevím. Spíš ne.