Ondřej Klymčiw

„Tati, tohle máš pro štěstí, kdybys musel náhodou zase do nemocnice.“

Když mi moji dva synové utrhli a přinesli čtyřlístek, rozsypal jsem se. Hned jsem si vybavil chvíli, kdy se na duně přede mnou vynořil motorkář.

„Tak, a mám tě.“

Řekl jsem si to jen v duchu, ale tahle věta asi nejlíp vystihuje, že jsem do všeho chodil víc srdcem než hlavou. Pro to, abych měl šanci být v něčem první, jsem klidně riskoval život. Dnes nechápu, proč jsem tak jednal. Lepšího člověka by to ze mě neudělalo a mohl jsem tu nechat bez táty dvě krásný děti.

Respektuju lidi, kterým tohle dojde, aniž se musí nejdřív zlomit vejpůl.

Jenže ještě před pár lety jsem chtěl uspět tak moc, že jsem byl ochotný testovat svou hranu za každé situace. Tak to ti nejlepší, nebo ti, kteří nejlepší být chtějí, zkrátka mají.

Na Rallye Dakar 2018 jsem si nepřipouštěl nic jiného než velký úspěch.

Rok po tom, co jsem dojel mezi motorkama celkově jedenáctý, jsem chtěl mnohem víc.

Díky výsledku, kterému u Čecha z malého soukromého týmu věřil málokdo, jsem dostal jako první Středoevropan nabídku do tovární stáje KTM – do party, co vyhrála Dakar osmnáctkrát za sebou. Položili na stůl smlouvu na tři roky s tím, že mám zajistit sponzory za 1,2 milionu eur, tedy zhruba třicet milionů korun. Zároveň měli podmínku, že jediná samolepka mých partnerů nebude na mašině. Sehnal jsem je. Desítku na rok. Díky známým a s pomocí rodiny, které jsem to chtěl splácet. Kdyby se mi dařilo, všechno by se mi vrátilo.

Nakonec místo mě vzali Andrewa Shorta, kluka z Kalifornie. Šlo o to, že jeho i celý tým podporoval energy drink Rockstar. Jednoduše si spočítali, že mnohem víc plechovek prodají v jednom státě USA než v celé střední Evropě.

Manažer byl upřímnej. „Vím, že jsi lepší, ale sorry.“
Zbořil se mi svět a chtěl jsem všem dokázat, že se spletli.

Zůstala mi horší motorka a zázemí malého týmu, ale neměl jsem zábrany. Vzal jsem celou rodinu a odjel s ní na rok do Řecka, do hor, kde jsem mohl jen trénovat a dávat tomu maximum.

Ve třetí etapě dalšího ročníku jsem viděl, že na bundě soupeře, který jel jen kousek přede mnou, je nápis KTM. Ne, nebyl jsem ochotný čekat na to, až bude vhodná chvíle na předjetí.

Prostě jsem přidal plyn.

Pak už si vybavím až to, jak se o mnoho týdnů později probouzím v nemocnici Na Homolce, kde jsem ležel v umělém spánku. První, co mám před očima, jsou moji synové. Alex a Oliver, smysl mýho života. Stáli za plexisklem, dokud jsem nedostal hysterický záchvat, po kterém je ke mně doktoři radši pustili.

Dnes už se mi o tom mluví relativně dobře, ale rok po probuzení, kdy jsme já ani nikdo v okolí nevěděli, co se mi stalo, bych se nechtěl potkat. Se vším jsem se srovnával těžce a pro moje nejbližší okolí to muselo být ještě horší.

Od té doby jsem někdo jiný.

Narodil jsem se 16. února 1985, stejně jako Valentino Rossi, ale nové narozeniny slavím 8. ledna. Ten den jsem se rozsekal, protože jsem chtěl vyhrát Rallye Dakar.

Tenhle závod pro mě byl při všech čtyřech účastech na motorce o snaze překonat sebe i ostatní.

2015 – dvacáté místo, druhý nováček. 2016 – zlomená pánev. 2017 – jedenácté místo a první netovární závodník. 2018 – totálka.

Byla to moje hloupost. Byl jsem ovlivněný společností. Ta tě uzná, jen když tě s někým porovná. Přistoupíš na to, tak soutěžíš. Jel jsem srdcem. Hlavu jsem k němu přidal jen jednou a byl z toho nejlepší výsledek. Většinou jsem se ale den co den sázel na Dakaru se zubatou. Když si pro mě přišla, a pak si to rozmyslela, něco se ve mně hnulo. Přišel jsem na to, že moje dokazování si vlastní hodnoty může být i o něčem mnohem důležitějším.

O přátelství.

V roce 2021 jsem se na trať Dakaru vrátil a bylo mi jedno, kolikátý budu.

Jel jsem pro radost v doprovodu kamaráda Petra Vlčka. Domluvili jsme se, že v rámci nové kategorie „Classic“ pro historická auta vyrobená do roku 2000 dostaneme do cíle škodovku – legendární model 130 LR.
Já jako řidič, který to s auty moc neumí, Petr jako navigátor, který se neorientuje v mapách.

Projekt „Škodovkou na Dakar“ je moje memento.

Šel jsem do toho kvůli svým dětem. Chtěl jsem klukům ukázat, že jejich táta uskuteční nějaký nápad. Že někde jednou bude zapsaný jako ten, kdo jako první dokončí nejtěžší rallye světa s autem, s nímž si to nikdo neuměl představit.

Že když se spojí dva kámoši, dokážou věc, které nikdo nevěřil.