Pavel Železný

JenDobryPiti.cz, Pracovna.cz, Knihobudka.cz, SlavnostCideru.cz

V kanceláři jsem sednul k počítači a začal hledat telefonní číslo na výrobce. Cider - což jsem tehdy ještě netušil, co je - mi prodal sympatický chlapík na trzích na IPáku. Zastavil jsem se tam na mošt cestou do práce, ale on mi podpultově nabídnul právě i cider, který ten den podle pravidel zrovna prodávat nemohl. Moc hezky o něm vyprávěl, tak jsem si lahvičku vzal.

Po jediném loku jsem pochopil, že nekecal. Ohromně mi to zachutnalo.

„Ochutnal jsem váš cider a je skvělej. Kde se dá koupit?“ optal jsem se, když jsem se mu dovolal.
„No… Skoro nikde. Dodáváme ho do pár kaváren, ale kolega, co by se měl věnovat obchodu, se mu... noo... moc se tomu nevěnuje vlastně.“

„Takže oni vyrábí skvělý mošt a cider a nikdo ho neprodává?“ pomyslel jsem si. S úplnou samozřejmostí ze mě vypadlo, že bych jim mohl pomoct. Vyrazil jsem k nim do moštárny, prohlédnul si, jak se tam cider vyrábí a co jsou to za exoty. Do měsíce jsme se pak domluvili, že mi dají vzorky a provizi z toho, co prodám. A Praha že je celá moje, že mi tam nikdo od nich nebude konkurovat.

Plácli jsme si.

Vlezl jsem pak do doslova první kavárny, kterou jsem míjel. Úplně naivně, ale vyplatilo se. Řekli mi, že tak dobrý cider nikdy nepili a koupili ho ode mě.

Bez ničeho, jen s cinkajícími lahvičkami v batohu v ošoupaných teniskách jsem chodil od podniku k podniku a nabízel. Neměl jsem ani žádné vizitky, žádné prezentace, jen jeden předpotopní leták o tom, co moštárna vyrábí. Připadal jsem si jako když v historii někdo takhle obcházel restaurace, nabízel kávu a vysvětloval, co to vlastně je. Tehdy před nějakými pěti lety se u nás totiž lidi teprve učili cider pít. Přitom tu byl vždycky, dokonce se vyráběl dřív než pivo a díky tomu, že jde jen o zkvašená jablka ani není jeho výroba nijak technicky náročná. Blížila se jeho renesance a já všude tvrdil, proč ho lidi postupně budou vyžadovat. Měl jsem pravdu, zatímco tehdy byl k dostání jen na málo místech, dneska už skutečně skoro každá hospoda nějaký cider na lístku má.

Začal jsem v červnu, s nástupem letní sezony, takže už bylo hodně pozdě. Moc jsem toho nakonec neprodal, ale na druhou stranu, bylo to více než nic. A připadalo mi, že na to, že jsem nikdy nic podobného neprodával, nevím, jak funguje gastrobyznys, a začal jsem doslova z nuly, to nebylo marné.

Takhle spontánně začal můj zhruba třetí pokus o podnikání. Ten, který mě konečně začal naplňovat a taky ten, který mě nakonec dovedl do pozice, kdy doma konečně zvládnu říct, co vlastně dělám. Přítelkyně, dnes už manželka, měla totiž dlouho problém někomu vysvětlit, čím se vlastně živím.

Teď už to ví. Snad.