Petr Svoboda

 
„Chci se rozvést…“

Jiřina mi to oznámila během soustředění na Kanárech. Krátce před Vánocemi 2013. Z fleku, během pěti vteřin.

Po třech letech depresí a trápení s bolavou achilovkou jsem konečně věřil v pozvolný návrat do sportovního života, ale kvůli všemu, čím jsem prošel, jsme se v manželství hodně odcizili. Já žil v bublině a chránil se před ostatními lidmi. I před ní.

Když jsem od ní uslyšel, že je konec, všechno na mě padlo. Čtyři dny nato jsem ze soustředění odjel.

Manželství překážkáře a tyčkařky sice veřejnost brala jako hezký příběh, ale za moc nestálo. Přesto… Při mých problémech, kdy jsem prodělal tři operace a málem mi amputovali nohu, to byl v celé hrůze jediný záchytný bod a absolutní opora.

Proto jsem byl úplně mimo. V hlavě se mi začalo všechno hroutit.

Jak to zvládnu sám?

Co když bude chtít půlku baráku, i přesto, že není její?

Platila se hypotéka, auto…

Navzdory tomu, jaké zdravotní šílenosti jsem měl za sebou, jsem se teprve v téhle chvíli dotknul dna.

Ona tehdy naopak měla sílu ukončit to. Jak mi později došlo, zvládla vše díky tomu, že za mými zády měla jiný vztah. S tyčkařem Honzou Kudličkou.

Vánoce jsme spolu už netrávili, odjela k rodičům. Na Silvestra už byla s ním. V Blesku později na tohle téma vyšel článek s titulkem: „Vrazila mu do zad Kudličku“. Ten, kdo ho vymyslel, je největší borec. Vystihl to suprově.

Zpětně Jiřině děkuju, že k tomu došlo. Bez ironie. Líp to dopadnout nemohlo.

Myslím, že můj příběh se v tomhle momentu zlomil.