Tereza Martincová

Opřela jsem se o síť pod umpirem, podívala se do hlediště směrem ke kamarádce Míše, taky tenistce, která mi přišla fandit, a řekla, co jsem v tu chvíli cítila.

„Já už jí snad dám do držky…“

Umpirová rozhodčí samozřejmě může opravit rozhodnutí lajnového. Tahle to ale udělala už potřetí v zápase – a potřetí v můj neprospěch. Všechno beru. Ovšem ve třetím setu v rozhodující chvíli po dlouhé výměně, kdy jsem zahrála míč k čáře, lajnová ho zahlásila jako dobrý a umpirová sudí ho opravila na aut, jsem si prostě potřebovala ulevit. Místo abych soupeřku Elise Mertens brejkla a servírovala za stavu 5:5, jsem zase byla v nevýhodě.

Naštvalo mě to, řekla jsem, co cítím, ale co už. Já nejsem ta, co se vzdává. Jede se dál.

Otočila jsem se, mířila k zadní čáře, ale najednou vidím, jak lajnová rozhodčí z druhé strany běží k umiprové a něco jí říká. Ta si zavolala supervizorku, která mi následně došla oznámit, že tohle je za hranou.

Konec. Skreč. Prý jsem vyhrožovala rozhodčí, že jí po zápase ublížím.

Ze zápasu druhého kola kvalifikace v Petrohradu, který by se jinak odbyl zmínkou někde ve výsledkovém servisu, se rázem stala událost. Když jsem porazila desátou hráčku světa, vyšlo o mně pár ryze zpravodajských článečků. Napočítali byste pod nimi tak možná deset komentářů. Takové zprávy lidi nezajímají. Po tomhle průšvihu jsem ale najednou byla atraktivní. Pro média i lidi. Mám tetování, piercing, teď ještě sprostě nadávám, takže jsem okamžitě obdržela nálepku tenisová rebelka. Co jiného taky můžu být, když takhle vypadám a takhle se chovám…

Dostala jsem se do hlavních zpráv na Nově, v Blesku vyšel malý textík o Rogeru Federerovi a jeho dalším fenomenálním úspěchu a vedle jsem byla přes celou stránku já. Drzá pokérovaná holka, co chtěla ublížit rozhodčí. Na internetu stovky komentářů, co jsem zač, co si to dovoluju, kde jsem se vzala. Účty na Instagramu a Facebooku se mi zaplnily spoustou nových sledovatelů. Psali mi i takoví, jestli bych jim něco nezveřejnila, když jsem teď v kursu. Jestli něco nechci nafotit, ukázat se v nějakém oblečení. Na letišti mě chytili lidi z bulváru, strašně nesympatičtí. Něco jsem jim kvákla, stejně si to podali jinak a po téhle zkušenosti jsem s nimi taky rychle skončila. Aby se dál nešířily nesmysly, jako že jsem na tom kurtu měla i vystrčit zadek, dala jsem alespoň pár smysluplných rozhovorů médiím typu Tenisový svět nebo Aktuálně.cz, abych všechno vysvětlila.

Ale ty bláho… Tak já kašlu na tenis, budu jezdit po světě a hejtovat rozhodčí, to je asi atraktivnější, říkala jsem si.

Víte, co jsem ale řešila ze všeho nejvíc? Že mi kvůli skreči dali pořadatelé pokutu, anulovali všechny body a nezaplatili hotel. Rázem jsem byla minus nějaké tři tisíce dolarů.

To je v mém případě skutečný problém. Nebudu daleko od pravdy s tvrzením, že každý takový turnaj je pro mě bojem o přežití. O to, abych vůbec za týden mohla pokračovat na jiné místo tenisové mapy.

Mám to tak od začátku své kariéry.

A mám to tak ráda.