Tereza Vlk Huříková

„Berete EPO?“

Cože? Co to je?

Když mi doktoři na jednotce intenzivní péče položili tuhle otázku, byla jsem tak mimo, že je asi moje odpověď překvapila. Profesionální sportovkyně a neví, co je erytropoetin? Stejně tak je zaskočil fakt, že jsem do nemocnice připajdala po svých. V šatičkách a na podpatcích.

Noha mě bolela od letošního dubna. Nemohla jsem chodit do schodů ani rychlejším tempem se psem. Přesto jsem se to několikrát pokoušela rozjet na kole. Trvalo měsíc a půl, než jsem zjistila, že to není jen únava z přetížení.

Nešlo mi to do hlavy. Týden před startem sezony vyhraju přípravný závod, další den sotva lezu.

Trombóza. Sedmicentimetrová zúženina vnější pánevní tepny, která vede okysličenou krev do pravé nohy. Ucpala ji krevní sraženina. Život ohrožující stav. U mě ho způsobilo neustálé dráždění. Vstřebávání otřesů, pádů a nárazů. A ve finále tomu neprospěla ani antikoncepce, kterou jsem začala brát týden před vznikem problémů. Hormony. Proto ten dopingový dotaz na látku, která je známější pod zkratkou EPO.

Po vyšetření na ultrazvuku jsem se rozbrečela. Proč teď? Sice už nejezdím na nejvyšší úrovni, ale chtěla jsem se aspoň důstojně rozloučit.

Horským kolům jsem obětovala sedmnáct let. Byl to můj život.

Teď už na světové poháry v olympijském cross-country nemyslím. Lákalo mě ale objíždět domácí maratony. Víc si vychutnávat to, co z naší disciplíny dělá jeden z nejrozšířenějších rekreačních sportů. Svobodu, kdy toho za jeden den můžete vidět a poznat hrozně moc. Zážitky v přírodě. Komunitu lidí, kteří mají obyčejnou radost, když se otočí kolem stromu, přejedou kořen nebo zvládnou prudký výjezd.

Moje nohy ještě měly natočit dvě sezony v seriálu Kolo pro život. A třeba ještě reprezentovat v mezinárodních maratonech. Pak jsem hodlala odejít s pocitem, že ta Huříková, později Němcová, už nemusí nikomu nic dokazovat.

Místo toho si píchám injekce na ředění krve.

Částečně jsem se rozhodla zmizet ze scény sama, částečně to zařídil osud. Neříkám, že už nemůžu závodit, ale těžká operace mě uzemnila. Sraženina mi zašpuntovala nohu, která v jednu chvíli nefungovala ani na padesát procent. Prý je to hodně vzácné a vyplatí se to nepokoušet.

Začala jsem pracovat ve firmě hlavního sponzora mého současného týmu. Nejsem ve formě.

Když se vrátím v čase, nedivím se, že mě to potkalo. Celý život jsem chodila přes bolest. Víc než intuici jsem poslouchala okolí a čísla v tréninkovém plánu. Neustále jsem ignorovala signály, které mi naznačovaly, že je toho na moje tělo moc.

Dobrovolně.

Byla jsem tak vychovaná.