Vstupte do klubu Bez frází a získejte přístup ke kompletnímu obsahu.
Trenére, nejedu
Celá země slavila a já brečel. Uprostřed největšího mumraje jsem zmizel z rozjařeného sálu vedle do své kanceláře a tam se na chvíli zavřel.
Na druhé straně světa zrovna časomíra odpočítala poslední vteřiny naganského finále s Ruskem a Robert Záruba křičel onu slavnou větu o přepisování dějin. Ve mně v tu chvíli cloumaly emoce, jaké nemohl zažít nikdo jiný. Potřeboval jsem pár minut, abych se dal do kupy.
Zápasy nejpamátnějšího turnaje našich hokejových dějin jsme sledovali u mě v hospodě v Klimkovicích a pokaždé bylo narváno. Přestože se začínalo hodně brzy ráno, lidi si nosili z domu židličky, aby si vůbec sedli. Mám dojem, že nikdo ty dny moc nepracoval.
Cinkalo se sklenicemi, fandilo, a když to kluci dotáhli, zapili jsme zlato, jak se sluší a patří.
Já ovšem s vědomím, že ještě týden před začátkem Her jsem byl na soupisce se všemi těmi hráči, které teď znal v naší zemi úplně každý. Když Pavel Patera vyhrál buly před zlatým gólem Petra Svobody, mohl jsem to být já, kdo na něj jako první skočil radostí.
Osud to ale se mnou měl vymyšlené jinak.
Rozuzlení si přečtou jen členové Klubu Bez frází
Za 199 Kč měsíčně na vás čeká pointa tohoto i spousty dalších inspirativních příběhů, jedinečné texty plné souvislostí od respektovaných autorů, podcasty a setkání s osobnostmi. Sportovní svět tak, jak ho jinde nenajdete.
Vstoupit do Klubu
Inspirativní příběhy vyprávěné výjimečnými sportovci, jedinečné texty od novinářských osobností plné překvapivých souvislostí, podcasty nabité informacemi a setkání s osobnostmi. Pohled na sportovní svět tak, jak ho jinde nenajdete.
Oslovil Vás tento příběh? Sdílejte jej bez frází