Vladimír Vůjtek st.

„Pánové, tuten zapas je na zvraceni.“

Přestávka po první třetině zápasu základní skupiny na mistrovství světa 2016 v Moskvě. 

Vedl jsem český národní tým, který po dvaceti minutách prohrával se Švédskem 0:2. O tom, co jsem to v kabině řekl, si prý kluci dodnes vykládají u piva. Nedivil bych se, kdybyste už i vy někdy tuhle historku slyšeli. Sám se jí i po těch letech pořád dovedu zasmát.

Však jsem se taky tehdy sám hned zarazil.

Stál jsem uprostřed šatny, hráči na mě hleděli a já věděl, že tady něco nehraje.

Vždyť my jsme přece nehráli špatně, a už vůbec ne na zvracení. Vyznělo to tak jen kvůli mému ostravskému dialektu. V mžiku jsem proto svá slova raději upřesnil, aby měli všichni mí hráči jasno.

„Když říkám na zvracení, nemyslím tím na poblití. Tuten zápas je na otočení.“

Cítil jsem, jak napětí z celého týmu v tu ránu spadlo. Rozesmál jsem se já i kluci. Ten večer jsme Švédy porazili 4:2. Vítězný gól Michala Birnera, který jsme vstřelili ve vlastním oslabení, mám dodnes v živé paměti. 

V tom roce 2016 jsme v Moskvě ovládli celou základní skupinu, až na drobné škobrtnutí s Dány, myslím, docela suverénně. Všichni jsme věřili tomu, že po letech dokážeme domů přivézt některou z medailí. 

Že se to nakonec nepovedlo, mě dodnes budí ze spaní. 

Beru tenhle neúspěch na sebe.