Samuel Krištofič

Zavřu oči a vidím malého kluka. Sebe. Kluka, ve kterém je malá dušička, když na chodbě v patře naší bytovky slyší těžké kroky a pak klíč, který zachrastí v zámku.

Věděl jsem, že bude zle.

Jako dítě jsem neměl naději, jen jsem čekal, co bude, až uvidím svého otce. Většinou přišel domů ožralý, udělal dusno a zbil nás. Moji mámu, moje dvě sestry, mě. Nechápal jsem, proč to dělal. Proč to dělal tak často… Fajn, klidně si chlastej, ale proč nám musíš ubližovat? Proč své krvi děláš to, co by málokdo udělal i svým nepřátelům? Jak vůbec můžeš? Přijít, všechny zmlátit a pak se nám ráno střízlivý koukat bez problémů do očí?

Nechápu to ani dnes. Zároveň se na všechno, co se stalo, už dokážu dívat i jinak.

Dřív jsem se za to styděl.

Když jsem byl mladší, nechtěl jsem se svěřovat nikomu v okolí s tím, že je můj tatko alkoholik, který terorizuje celou rodinu. Pak jsem dospěl a došel jsem si k tomu, že to není moje chyba. Nic z toho, co se stalo. Nevyprávěl jsem to každému na potkání, ale když na to přišla řeč, netajil jsem to.

Můj otec pil a bil nás. Hodně. A hodně dlouho.

Věčně jsme kvůli jeho závislosti neměli peníze, někdy nebylo ani co jíst. Vím, jaké je to mít skutečný hlad. Tak to bylo, život píše i smutné příběhy.

Se svým příběhem jsem se rozhodl jít na veřejnost, když jsem jako MMA zápasník vyhrál druhou sérii reality show OKTAGON Výzva. Ne, nechtěl jsem se dělat za každou cenu zajímavějším, mým cílem bylo především vyhrávat v kleci. Zároveň jsem věřil, že pokud lidi uvidí vrcholového sportovce, který se s touhle situací dokázal vyrovnat, může jim to pomoct.

Uvědomil jsem si jednu věc.

Chlast je na Slovensku, v Česku a vlastně i celosvětově zvláštní téma. Ví se, že kvůli alkoholismu a domácímu násilí trpí mnoho rodin, ale moc se to neřeší. Odehrává se to za zavřenými dveřmi bytů a domů. Lidi okolo, sousedi, kolegové v práci, známí i příbuzní o tom sice tak nějak vědí, nebo to aspoň tuší, ale většinou s tím nic nedělají.

Když jste v tom, může vás to formovat – nebo deformovat.

Tohle téma sdílím veřejně, abych ostatním s podobným problémem vzkázal, že nemusí svou budoucnost vidět černě. Chci všem říct, že je to jen etapa ve vašem životě, kterou teď vnímáte intenzivně a negativně, ale máte šanci to změnit.

Každý má možnost s tím něco dělat, navzdory tomu, jak je to těžké a jak ho to poznamená.

Je to vývoj, hodně dlouhý vývoj. Poznal jsem to až moc dobře.