Robert Sovík

www.usasportandstudy.com

Jsou to drobnosti, které nasměrují váš život. Někdo tomu říká náhoda. Můžeme se bavit o tom, jestli se tak jako tak měly stát nebo jestli by vaše kroky stejně dřív nebo později vedly daným směrem, ale fakt je ten, že pomocí malých „náhod“, které si přitáhneme do svého života, se události často dají do pohybu.

U mě všechno začalo na vejšce na hodině francouzštiny.

Na hodině francouzštiny, kterou jsem přitom vůbec nechtěl studovat, protože jsem si při nástupu na školu vybral jako druhý jazyk němčinu, o níž jsem byl přesvědčený, že ji upotřebím spíš. Jelikož jsem v ní ale nebyl pokročilý, nedali mi na výběr. Musel jsem se začít učit francouzsky. Jedním z prvních úkolů, jaký jsme dostali, bylo najít informace o nějakém Francouzovi, abychom se o něm mohli pobavit.

Napadl mě Yorick Treille. Hokejista, který tehdy zrovna přišel do Sparty. Do klubu, v němž jsem se i já zkoušel prosadit jako snad vcelku nadějný junior. Najel jsem si na Yorickovu stránku na Wikipedii a tam zjistil, že hrál i NCAA, americkou univerzitní soutěž.

Hmm, zajímavý.

To odpoledne jsme šli v rámci letní přípravy běhat letenské schody. Byl jsem pořád nováček na hraně prvního týmu, spíš za hranou. Měl jsem za sebou všehovšudy osm startů, z toho pět v nezáživném play out a s Yorickem jsem se nijak víc nebavil. Ale jak jsme se vraceli od schodů k zimáku, mě a další mladé kluky doběhl právě on s Američanem Alexem Fosterem. Věděli, že umím anglicky, tak jsme si začali povídat. Nejdřív takové ty klasické věci o tom, co další sezona, jak se klukům líbí v Praze, ale já si potom vzpomněl na svoji francouzštinu ve škole. Zeptal jsem se Yoricka, jaké to bylo na univerzitě.

„Super. Nejlepší rozhodnutí mého života, že jsem tam odešel. Jestli chceš, propojím tě s tamním trenérem,“ odpověděl.

To bylo na jaře 2012 a od té chvíle žiju daleko intenzivněji, než jsem si dovedl představit.